15.9. Třeboň, Schwarzenberská hrobka

 


 
Hrát koncert takhle blízko po začátku sezóny, kdy se všechno teprve usazuje by mohlo být riskantní. Včas si naplánovat zkoušky bylo prvním předpokladem úspěšné akce. I když je totiž program obehraný, mohou se během koncertu stát nepředvídatelná nedorozumění. Podařilo se nám však sladit naše diáře uspokojivě a i proto během cesty do Třeboně v autě vládla dobrá nálada.
Tento koncert byl součástí projektu ředitelky o.p.s. Sun of Art Jany Laubové, která jela s námi.
Schwarzenberská hrobka je poměrně velkolepá stavba nečekaných rozměrů. V gotickém stylu…….
Hrobka stojí uprostřed rozlehlého parku.

Program: Suk – Meditace na svatováclavský chorál
Janáček – Po zarostlém chodníčku (výběr: Naše večery, Lístek odvanutý, Dobrou noc, Štěbetaly jak laštovičky, Nelze domluvit, V pláči) + Paralipomena
Krček – 1.Kvartet

Velmi sympatická byla na koncertě přítomnost Jaroslava Krčka, který svou skladbu uvedl krásným proslovem.

Náš výkon sledovalo kolem 40 posluchačů všech věkových kategorií. Sklidili jsme velký úspěch, dvakrát jsme přidávali. Kromě Janáčka také oblíbeného Lou Reeda.
  

21.9. Obřadní síň Praha 9

 


 
Narozdíl od Třeboně nad dnešním koncertem se vznášel otazník, jak dopadne. Na programu byl totiž Martinů, Concerto da camera. Přestože jsme tento koncertní kus provedli již několikrát při nejrůznějších příležitostech, stále z něj máme velký respekt. Vše musí do sebe velmi dobře zapadat, jinak hrozí nejrůznější kolize a tedy rozpad, zřícení celé skladby. Děsíme se okamžiku, kdy by nebylo možné ve skladbě pokračovat a muselo se začít od začátku. V přípravě vše vypadalo celkem příznivě, ale…?
I tato akce se konala díky Janě Laubové. Proto byl jasně daný výběr skladeb: Suk, Janáček, Martinů.
Obřadní síň má velmi pěknou akustiku, škoda, že objekt stojí na rušné ulici, kde zejména hluk projíždějících tramvají poněkud narušuje soustředění hudebníků i posluchačů.
Lidí přišlo celkem dost. Pár volných míst v síni pro 50 lidí by se sice našlo, ale to vůbec nevadilo. Dostali jsme tvůrčího ducha a tak jsme se nezalekli ani Martinů. Shodli jsme se pak na tom, že zvlášť některé části se nám tak pěkně, jako zde ještě nepovedly.
   

 

Léto není jen o sportu, nebo lenošení. Je to také příležitost kulturního vyžití. Jinak by nemohla existovat celá řada festivalů a na dva z nich jsme byli pozváni v těsné časové blízkosti. Nejprve jsme navštívili

20.7. Vítkovické “Colours of Ostrava”,

kam jsme zavítali díky společnosti British Council s Michaelem Londesboroughem vpodstatě na zopakovaný úspěšný program z lednové Prahy. Za obrovského vedra jsme se prodírali davy proudících návštěvníků do bývalých železáren. Absolvovali jsme průchod možná zbytečně komplikovaným a zdlouhavým systémem kontrol, různých registrací a parkování. Byli jsme však poměrně pozitivně naladění a dostali jsme jídlo a pití od firmy UGO, tak jsme se svého večerního vystoupení v Reflex Music Alarm stage. Na takových akcích publikum přichází a odchází libovolně. Ze začátku to na velký zájem moc nevypadalo. Budiž všem protagonistům ke cti, že být pořad o hodinu delší, už bychom se v sále pro 300 lidí mačkali.
 

22.7. Lomnice nad Popelkou

 
O dva dny později jsme zavítali do jiného kouta České republiky. Festival Lomnické kulturní léto již drahně let sestavuje a připravuje Jaroslav Krček, hudební organizátor, režisér, dirigent, skladatel a umělecký šéf populárního souboru Musica Bohemica.
Na koncertě jsme vedle kvartetů L.v.Beethovena, výběru z Janáčkova “Chodníčku” a Elegie a Polky Dmitrije Šostakoviče měli tu čest provést v premiéře přímo pro nás napsaný kvartet právě od Jaroslava Krčka. Skladba je šestivětá a každá část má svou náladu a charakter, pro posluchače je to velmi pestré, ve středověkém, pro Krčka příznačném duchu a stylu. Díky té takřka astrální logice se ve skladbě snadno orientují.
Kostel byl zcela zaplněný, festival zde má výbornou pověst i kvalitu. Moc jsme si to užili. Foto z koncertu najdete na http://jankcelis.rajce.idnes.cz/Ceske_filharmonicke_kvarteto_Lomnicke_kuturni_leto_2017/
 

2.7. Zákolany

 
Zákolany jsou menší obec asi 20 km na severozápad od Prahy. V okolí jsou obce s velmi zajímavými názvy: Mozolín, Svrkyně, Koleč, Zájezd, Dřetovice, Hole, Kozinec
Hybnou silou kultury v obci je pan Vlasák, emeritní člen bicí skupiny pražského symfonického orchestru FOK, dlouholetý profesor pražské konzervatoře a AMU, který nás k účinkování pozval a sympatická paní starostka Lucie Wittlichová. Velký dík a obdiv patří též pánům Černým, Vladimírovi a Milošovi, s jakým zápalem připravili přilehlou výstavu i publikaci o „Zákolanské“ polce.

Sály pro kulturu jsou v obci k dispozici hned dva a to buď v místní opuštěné továrně na piana a pianina Dalibor, které se tu říká „Piánka“, nebo v horním patře restaurace „U Libuše“, kde jsme tedy hráli.
Pan profesor si původně přál nějaký hodně vylehčený, lehce stravitelný program pro publikum nezvyklé klasické hudby. Nakonec jsme představili ve výběru jednotlivých vět vpodstatě celý základ našeho repertoáru posledního roku, včetně Martinů a Janáčka, to celé jsme zabalili do vyprávění a lehkého výkladu a publikum nás nechtělo pustit z pódia. Klaněli jsme se tolikrát a tolikrát jsme přidávali, až nás bolela záda… 🙂
 

  

13.6. Benátky nad Jizerou

 
Nejstarší část benáteckého zámku pochází z doby kolem roku 1525. Tehdejší majitel benáteckého panství, Fridrich z Donína, si nechal postavit nové reprezentativnější sídlo, než byl požadavkům na úroveň bydlení vrchnosti již nevyhovující dražický hrad. Zámek byl několikrát přestavován, také vyhořel, dnešní podoba je z roku 1626.
Nyní v zámku sídlí městský úřad, kanceláře zde má také společnost odpadového hospodářství – AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o.. Ve druhém patře jsou expoziční a depozitární prostory pobočky Okresního muzea Mladá Boleslav, dřívějšího městského muzea. Další muzejní expozice – soukromé muzeum hraček pana Jiřího Fialy – je v přízemí zámku.
Přestože jsme koncertovali vlastně na chodbě, nikterak to nevadilo, akustika, která se na zkoušce zdála bez obecenstva příliš dlouhá se na koncertě krásně upravila díky lidem, kterých přišlo na 50, což bylo na ty prostory akorát.
Začali jsme pěkně zostra, Beethoven správně jiskřil. Průvodního slova se ujal Jirka, který pak uvedl i první řadu (výběr) z Janáčkova „Chodníčku“. Po přestávce jsme pro benátské publikum předvedli novinku, Janáčkovu „Paralipomenu“, totiž části druhé řady „Po zarostlém chodníčku“, které nebyly publikovány v úpravě Tomáše Illeho.
Koncert jsme zakončili, tak jako v Jablonci variacemi pro smyčcové kvarteto a flétnu B.B.Amy Beach.
Nadšené publikum jsme uspokojili Oblivionem.
  

10.3. Mnichov (SRN)

 
Flétnový veletrh, FlötenFestival.
Na tuto akci jsme byli přizváni s námi již několikrát spolupracující flétnistkou Lucií Brotbek-Procházkovou. Aby představování jednotlivých firem s nástroji, hudebninami všeho druhu a nabídkami služeb a dárkových předmětů nebylo jen o nákupu a prodeji, v přilehlých sálech Mnichovské Hochschule für Music probíhaly masterclasse a nejrůznější koncerty. Pravda, byli jsme jen součástí celku, kamínek v mozaice, ale věříme, že jsme zde kvalitně a zodpovědně reprezentovali Českou republiku, i když s americkou hudbou B.B. Amy Beach, flétnového kvintetu.
 

 

  

8.3. 19h30 Jablonec nad Nisou, Městské divadlo

 
Město sklářů, pozor, píšťalám tu rozumějí, Lucie, hraj pořádně, ať máme pěknou kritiku!
Divadelní akustika nic neschová, vzpomínky na Levoču roztočily ty správné mechanismy, tak jsme to dali. Zde hlas za všechny: „Lístky na České filharmonické kvarteto jsem dostala od manžela k MDŽ místo květiny,“ smála se Květa z Jablonce, která podle svých slov vážnou hudbu miluje určitě ještě víc, než třeba pugét růží. Stejného názoru byli diváci, kteří ve středu večer téměř zaplnili Městské divadlo v Jablonci, aby si poslechli hudbu Ludwiga van Beethovena, Amy Beach, Bohuslava Martinů či Leoše Janáčka.
 
 

1.3. 19h kaple Zasnoubení Panny Marie – Slaný

 
Bývalá kolej piaristů, založena roku 1658, přestavěná v roce 1877 pro potřeby slánského gymnázia, je dnes sídlem městské knihovny a vlastivědného muzea. Základní kámen koleje byl položen 19.4.1659, a to na místě poničených domů na náměstí. Kaple Zasnoubení P.Marie byla vysvěcena 11.11.1666. Oltář je z roku 1727 s obrazem Zasnoubení Panny Marie. Autorem obrazu byl proslulý italský malíř Carlo Innocenzo Carlone.
Do Slaného jsme se těšili, jelikož je zde publikum hudbymilovné, což dokládá velmi rozsáhlá a letitá činnost KPH.
Úplně obsazená kaple posluchači tentokrát nebyla, ale to kolikrát záleží i na počasí a na tom, co je ve městě za jinou akci, nebo co dávají v televizi. Každopádně jsme si velmi pěkně zahráli a to, že jsme posluchače nezklamali jsme poznali podle dlouhotrvajícího potlesku, což je u publika znalého a zkušeného dobrá vizitka. A co že jsme jim hráli? Náš oblíbený „Chodníček“, Haydnův „Kaiserquartet“ a Beethovena c-moll. To se nám zatím nepřejedlo.
 

  

15.2. 19h30 sv.Vavřinec, Hellichova ul., Praha
“Pražské múzy”

 
Kostel, který je zároveň součástí objektu, kde sídlí vedení hudebního festivalu Pražské jaro má jedinečnou akustiku a pro své sympatické rozměry menší hudební síně tak pro 80 posluchačů má své takřka domácí kouzlo.
Na festivalu zpěvačky Evy Garajové jsme účinkovali poprvé. Propojení hudby z další uměleckou složkou – slovem, malbou, skulpturou – vždy prožitek zintenzívní, takže jsme se velmi na tu událost těšili.
Už v přípravě na koncert jsme se snažili zohlednit akustické přednosti i záludnosti pódia. Dovoluje totiž především pohrávání si s barvami zvuku a širší dynamickou škálu, zejména směrem dolů, do pianissima.
Janáček se myslím povedl znamenitě a navnadil nás na Beethovena, který i zde se setkal u publika s velkým ohlasem.
Po přestávce nejprve herec divadla Ypsilon Jan Jiráň vystoupil s veselými historkami ze zákulisí divadla. Vtip byl vlastně mottem tohoto koncertu, neboť jeho “patronkou” byla múza komedie, Thálie.
Pak již byla opět řada na nás.
Mozartův klarinetový kvintet a Ludmila Peterková, to spojení dává tušit nevšední zážitek. A takovým se také stal pro nás i pro publikum.
Přídavek Oriental reverie od Alexe Glazunova podtrhl krásu celého večera.
Plni dojmů a deficitu tekutin jsme obojí dorovnali po koncertě v nedaleké “Trafice“.
 

   

14.2. 12h Otevírání kavárny Rudolfinum

 
Kavárna Rudolfinum byla v rekonstrukci už nějaký čas, tak jsme se na okamžik znovuotevření moc těšili. A pokud se naplní smělé vize, stane se vyhledávaným pražským zákoutím. Proč by zakrátko nemohla konkurovat například slavné kavárně Slavii naproti Národnímu divadlu?
Vybavení kavárny je jistě lepší, hezčí a praktičtější, než bývalo a působí útulněji. Nový je skvěle do interiéru zapadající barový pult, kvalitní stroj na kávu, stolečky i křesílka.
Celá akce s proslovy vypukla okolo poledne a my jsme byli přizváni za “kulturní osvěžení”, s panem ředitelem Davidem Marečkem jsme přednesli přítomným hostům a novinářům Finále z klavírního kvintetu Antonína Dvořáka. Pak se také předvedla kavárna vedená firmou Zátiší se svým chystaným sortimentem, takže jsme směli ochutnat skvělá hovězí líčka nebo krůtí roládu, dorty, kávu, domácí limonády, aj. To zde před rekonstrukcí také nebývalo.
Nezbývá, než popřát celému týmu hodně štěstí, spokojených hostů a výdrže!
(foto Petr Kadlec)
 

 

23.1. Palác Clam-Gallas Praha

 
První vystoupení v novém roce bylo pro British Council a to v hudebně inspirativním vědeckém pořadu s Michaelem Londesboroughem, kde jsme demonstrovali hudbu různých epoch, emocí, žánrů. Z večera jsme si odnesli řadu cenných poznatků, krom toho, že jsme se sami dobře bavili.

 

vybírám z ohlasů:

 

„…tyhle akce pro partnery bývají většinou nudné, ale dneska to byla špica, nepřekonatelné! Už teď jsem zvědav, co vymyslíte příští rok.“

 

„No nádhera – pět skvělých profesionálů, kteří se svým umem vzájemně podporují v takhle nečekané kombinaci – večer, který jsem si opravdu užila. Díky!“

 

„Perfect Day na konci vystihl můj dojem z celého večera. Výborná úprava, výborně zahrané!…..“

 

„…včera jste nám naservírovali dokonalou hostinu: vizuální (to schodiště a ten sál!), zvukovou (nádherně hráli), informační (konečně vím, co je zvuk), chuťovou (slušný catering) a společenskou……a od včerejška přemýšlím, kde seženu podobný gramofon na kliku…..“

 

Dr. Michael Londesborough, Ph.D., je český vědec britského původu, který se přistěhoval do Česka v roce 2002. Uvádí rubriku Michaelův experiment v televizním magazínu ČT PORT. Od roku 2002 provádí výzkum v Ústavu anorganické chemie AV ČR v Řeži

 

 

 

18.12. 18h Galerie Prsten, Praha

 
Vánoční koncert nadace Umění pro zdraví.

 

Sympaticky upravený prostor prakticky románských základů budovy s valenou klenbou působil velmi intimně a inspirativně. I zde jsme nabídli našeho oblíbeného Janáčka a poté Dvořákův “Americký” kvartet F-dur. Publikum se zdálo velmi spokojené a okolnosti související se státními událostmi toho dne a událostmi v nadaci nás vybídly ke dvěma přídavkům, které jsme příhodně zařadili. Perfect day Lou Reeda a Crisantemi Giacoma Pucciniho…

 

 

15.12. 19h30 Sukova síň Rudolfina

 
Byli jsme přizváni jako vyvrcholení festivalu Ivo Kahánka

Romantické večery v Rudolfinu.

 

V první polovině večera jsme posluchačům nabídli výběr Janáčkova “Zarostlého chodníčku” a Beethovenův kvartet c-moll, ve druhé polovině jsme měli tu čest přednést klavírní kvintet Antonína Dvořáka s nejlepším českým účastníkem letošní klavírní části soutěže Pražského jara (2.místo), jinak též skladatelem a varhaníkem v jedné osobě, panem Markem Kozákem.

 

 

Byla to krásná a cenná spolupráce a my doufáme, že nebyla poslední.

 

 

4.12. 16h Libiš u Mělníka

 
Dnes to bylo těžké. Už pár dní pěkně mrzne, evangelický kostel není ani temperovaný, natož vytápěný. Koledujeme si o nastydnutí… Štěpán hrál i v čepici, v kabátě samozřejmě. Aspoň na hlavy jsme si nechali hřát halogenové reflektory a díky tomu, že byl kostelíček lidmi zcela zaplněný, něco tepla vzniklo, takže nám nešla pára od úst.
 
 

 

Atmosféra byla velmi přátelská, uvolněná, až domácí, dovolili jsme si i žertovat v průvodním slově a glosovat situace. Zahráli jsme Haydna Kaiserquartet, Mozarta “Lovecký” a Vaňhala varhanní koncert F-dur s Petrou Kunfrontovou. Varhany laděné téměř o půl tónu níž rozhodly o nouzovém řešení našeho doprovodu.
  

 

Na závěr jsme přidali pár Steckerových koled a pak již sklízeli bouřlivé ovace. Událost druhého adventního týdne byla o to významnější, že přítomni byli i někteří starostové sousedních obcí. Výtěžek koncertu byl věnován na potřeby chráněného bydlení Rybka.
  
 

22.11. 18h Beseda o České filharmonii v Clamm Gallasově paláci

 
Vzali jsme si takřka všechny noty, co jsme hráli v poslední době, protože jsme netušili, kudy se bude ubírat naše vyprávění a jestli třeba z publika nezazní nějaká prosba zahrát na přání. A také jsme nevěřili svým vypravěčským schopnostem, tak aby za nás mohly mluvit nástroje.
Sál v paláci Clamm Gallas byl naplněný k prasknutí, což naše obavy z nejistého vyprávění jemně umocňovalo. Ale tak co. Je to jen sto lidí…
 

 

Nakonec z nás tréma brzy spadla a vyprávění bylo tolik, že se nám hodina protáhla skoro na dvojnásobek. Obecenstvo však bylo vnímavé po celou dobu a nikdo neodcházel ani nekoukal na hodiny. Vlastně i dámy, které nás do tohoto pořadu pozvaly, zapomněly na hodiny, a kdyby nenapadlo zkontrolovat čas nás, asi bychom vyprávěli a hráli do půlnoci.
Pro tuto příležitost jsme zvolili oblek “halabala”, jak jsme nazvali své nové japonské objevy v UNIQLO – košile, sako, tmavé džíny.

 

 

 

20.11. 9h30 Doksy

 
U příležitosti výročí úmrtí císaře Františka Josefa I. jsme byli požádáni o zahrání Haydnova “Císařského” kvartetu na konci latinské mše, která v kostele na náměstí začala v 8h30. Tak jsme jeli. Nedělní sraz u Rudolfina v 7h15 asi není to, co bychom přijímali s nadšením, ale jednou za čas se to dá vydržet. Zima byla neskutečně vlezlá. Než jsme “přišli na řadu”, přestože jsme dorazili dávno po začátku mše, pěkně jsme vymrzli, ale i technické pasáže jsme v kvartetu dávali pěkně v tempu!
Po vystoupení už jsme se nechtěli zdržovat, bič a pryč, někam na horkou polévku, čaj, grog. Na mladoboleslavské dálnici se nachází roubenka, kde jsme v dobrotách nechali pěknou část honoráře a Kuba bohužel krásnou, poměrně novou šálu, pro kterou se druhý den neváhal vrátit, poté, co po ní vyhlásil pátrání.
     

 

15.11. 19h Kralupy, sál Městského muzea

 
Tento koncert se konal pod hlavičkou o.p.s.Sun of Art a díky její ředitelce paní Janě Laubové. Ostatně pod touto hlavičkou se koná v poslední době více koncertů, jako byl koncert na Mělníku pro KPH, a zase bude 4.12. v Libiši.
Koncert v Kralupech jsme délkou ponechali hodinový, bez přestávky a uvedli jsme na něm Janáčkův “Zarostlý chodníček” a “Z mého života” Bedřicha Smetany.
Sálek muzea je stálou expozicí věnovanou básníku Jaroslavu Seifertovi. Není moc prostorný, tak pro 50 posluchačů a město jej využívá pro různé příležitosti jako určitou alternativu ke kulturnímu domu Vltava, kde je kromě velkého sálu, který se hodí spíš ke schůzím, nebo pro divadlo také menší sál v prvním poschodí, ale je větší nájem. Ovšem vnitřní uspořádání je poněkud legrační, my tomu říkali “autobus”. No, podívejte:
 

 
Publikum tvořili z valné části naši letití kralupští přátelé, takže žádný div, že naše vystoupení mělo úspěch a museli jsme něco přidat. Kolegové vybrali v podstatě čerstvě upravené Libertango Astora Piazzolly.
 
 

Koncert 4.10. Chotěboř

 
Ještě jsme se nestihli z Japonska pořádně ani vybalit a už zase jedeme za muzikou.
Chotěbořských se v sále sešlo kolem 30 lidí, přičemž sál sloužící i jako oddací síň jich pojme tak o třetinu více. Proti Japonsku návštěva o dost menší, ovšem při porovnání velikosti měst vlastně odpovídající. Program jsme vybrali ze skladeb uváděných v Japonsku – Janáčkův “Chodníček”, Haydnův “Kaiserquartet” a Dvořákův “Slovanský”. Hráli jsme s chutí a v dobré náladě, obecenstvo aplaudovalo, nenechalo se Japonci zahanbit, dvakrát jsme přidávali i tady! Osvědčené Chryzantémy nezklamaly, na rozloučenou jsme zahráli Perfect day Lou Reeda.
 

 

 
 

Kvarteto v Japonsku – září 2016

 

19.9.

Na Havlově letišti jsme se sešli celkem včas, jak jsme si naplánovali. V Praze byly při pondělku celkem zácpy, je pochopitelné, že Štěpán, který to má z nás nejdál to přesně na půl desátou nestihl. Přiběhl k odbavení ve slušivě plandavých teplákách poslední africké módy, což později ukázalo jako prozíravé.
Cesta přes Helsinky, společností Finnair probíhala spolehlivě. Na mezipřistání jsme jemně poobědvali a svorně to zapili sklenicí piva.
 
Japonsko 2016 Obrázek 01
 
Dálkové lety jsou vždy náročné především na výdrž. Po pár hodinách to přestane bavit každého, i když dnes jsou moderní letadla připravená se vám o zábavu postarat. Tak jsme asi čtvrtinu cesty prodebatili v prostoru přípravny v zádi letounu.
Spaní tedy moc nebylo, a přistávání v odcházejícím tajfunu nám moc nepřidalo. Štěpán kapituloval a na toaletě dal jasně najevo, k čemu takové počasí, kdy je letadlo zmítané větrem a bičováno deštěm, k čemu je.
Na osackém letišti jsme prošli kontrolami celkem hladce.
Pan Nagamacu je velmi milý pán a byl očividně rád, že nás vidí. Do jisté míry to bylo způsobeno tím, že jsme do té doby byli v jednom z mála letadel, která kvůli tajfunu to ráno v Osace přistála. Ostatní byla odkloněna do Tokya. Do města jsme jeli ještě skoro hodinu. Vichr, déšť. Hotel Hearton je hned u vlakového nádraží, jsme zvědaví na ten ranní rachot.
Procházku po městě jsme spojili s lehkým obědem spočívajícím ve výborné polévce, která pohladila naše letadlem vytřesené vnitřnosti.
 
Japonsko 2016 Obrázek 02
 
Japonsko 2016 Obrázek 03
 
Večer jsme ještě zvládli obhlídnout, jak vypadá nejbližší okolí. Spojeno pochopitelně s večeří…
 
Japonsko 2016 Obrázek 04
 
 

20.9. První den

Hotelová snídaně je výborný vynález. Po noci, kterou jsme opravdu prospali to je super záležitost.
 
Japonsko 2016 Obrázek 05
 
Odpolední zkouška se sólistkami na koncert, který bude za týden v Hirošimě.
 
Japonsko 2016 Obrázek 06
 
Japonsko 2016 Obrázek 07
 
 

21.9. Druhý den

Vpodstatě se v mnohém dnešní den podobal tomu včerejšímu. Také dnes jsme odpoledne zkoušeli, dnes ovšem na zítřejší koncert, klavírní kvintet Césara Francka se sólistkou. To je vám muzika! Tam je tolik šťávy, že jestli se nám to povede aspoň z poloviny, jak to zasluhuje, budou muset japonci vytírat!
A aby bylo jasné, že celou záležitost bereme smrtelně vážně, takhle vypadá náš večer: sedíme u tabletu a posloucháme konkurenci….
 
Japonsko 2016 Obrázek 08
 
 

Pátek 23.9.

Na dnešní koncert jsme se dílem těšili, dílem byli plni očekávání, takže i špetka trémy, a zbytek odhodlání nechat tam všechno. Ostatně jako vždy…
Oběd se dnes zdrcnul na individuální svačinku, neb díky kombinaci – vydatná pozdější snídaně X odjezd na koncert už ve 14h30 – nikdo hlad neměl.
Hlavně nic s sebou nezapomenout, vracet se by bylo složité.
Koncertní hala v Kóbe má jeden velký koncertní orchestrální sál a menší, Recitál Hall, pro 417 lidí určený pro komorní ansámbly, který pro dnešek patřil nám. Akustický klenot (teď je v módě tohle slovo). Tvar překvapivě pagody, doplněný o odrazové plexisklové plochy, celý ve dřevě dal tušit dobrou pódiovou komunikaci. A opravdu, vyprodaného hlediště jsme se večer nezalekli a jak říkáme, sázeli jsme to do japonců s vervou. Na generálce v 16h jsme ještě akustiku sondovali a pak v 19h jsme odhodlaně vkročili do toho obráceného kotle.
 
Japonsko 2016 Obrázek 09
 
Koncert jsme začali kvartetem KV458 W.A.Mozarta s přívlastkem “Lovecký”. Hon na kvartetisty nezačal, protože jsme ho vystřihli parádně a mohli jsme pokračovat kvartetem “Americkým” Antonína Dvořáka. Volání “bravo” bylo uznáním našemu pojetí. Povzbuzeni úspěchem rozhodli jsme se publiku dát netradičně přídavek ještě před přestávkou a zahráli jsme z Janáčka “Po zarostlém chodníčku” část “Na dobrou noc”. Ale ta měla přijít ještě až za pár hodin.
Po přestávce nás čekal klavírní kvintet Césara Francka, dílo krásné, ale náročné i fyzicky. Říkáme tomu pád do mlátičky. Klavírní part je sám o sobě koncertem, a výborně se ho zhostila japonská klavíristka tomu kontrují smyčce jako orchestr, kde se dnes Štěpán opravdu blýskl nádhernými sóly. To publikum pochopitelně nenechalo chladným a opět jsme museli přidávat. Tentokrát jsme sáhli po Pucciniho Chryzantémách, křehké skladbičce přesně na vydechnutí po té předcházející bouři.
Zde je ještě plakátek koncertu.
 
Japonsko 2016 Obrázek 10
 
 

Sobota 24.9.

Po včerejším koncertu jsme se sešli u snídaně možná trochu unavení, ale v dobré náladě. Během dvouhodinové jízdy na koncert jsme se bavili, vtipkovali. To je vždy dobré znamení a předzvěst inspirace a koncentrace na koncertě. Kyóto, bývalé hlavní město Japonska se architekturou neliší od jiných měst, to znamená převážně hranaté krabice nevýrazných barev, ale má krásný palác, kolem vede silnice, tak když není čas na prohlídku, aspoň fotečka na památku.
 
Japonsko 2016 Obrázek 11
 
Do komorního sálu v Kyótu se vejde asi 380 lidí, nás si přišlo poslechnout přes 350, takže úspěch! Těžko říct, která skladba na posluchače udělala největší dojem, jestli Mozart – Pruský kvartet, nebo Janáček, nebo Dvořákův Slovanský kvartet, ale rozhodně nás přinutili dvakrát přidávat, tak jsme jim nabídli Pucciniho Chryzantémy a na úplný závěr Scherzo z Beethovenova kvartetu c-moll, který budeme zítra hrát v Ósace celý.
 
Japonsko 2016 Obrázek 12
 
Japonsko 2016 Obrázek 13
 
Koncert nás dost vyčerpal a cesta dlouhá, není divu, že únava vykonala na muzikantech své…
 
Japonsko 2016 Obrázek 14
 
Japonsko 2016 Obrázek 15
 
Nicméně po příjezdu na hotel se do nás vlila nová krev, přihlásil se hlad a celý večer skončil takto.
 
Japonsko 2016 Obrázek 16
 
To samozřejmě nebylo všechno, co jsme si nechali přinést. To hlavní teprve přišlo. Ale pak už jaksi nebyl čas fotit… 🙂
 
 

Neděle 25.9.

Koncert v Ósace.
Program dnešního dne vzhledem k náročnosti programu a brzkému odpolednímu odjezdu do sálu byl celkem jednoduchý. Dopoledne individuální příprava a odpočinek, ve 13h odjezd dvěma taxi do sálu.
Tento sálek, skrývající se v budově, o které byste řekli, že v ní sídlí spíš větší firma je krásně obložený světlým dřevem, v předsálí jsou pověšené obrazy s hudební tematikou…
 
Japonsko 2016 Obrázek 17
 
Japonsko 2016 Obrázek 18
 
Sál pro 300 lidí byl opět až na pár vyjimek zaplněný. Na programu byl Haydnův “Císařský” kvartet, Beethoven – kvartet c-moll a po přestávce Smetana “Z mého života”. Prostě program jako řemen. Ale když hrajete v tak nádherném prostředí před tolika lidmi, objevíte v sobě netušené rezervy a vymačkáte ze sebe to nejlepší, co ve vás je, abyste jim to pak parádně naservírovali. A výsledek se dostavil. Na konci jsme museli přidávat třikrát(!), aby nás už zcela vymačkané pustili na pivo.
 
Japonsko 2016 Obrázek 19
 
Pokud se vám zdá, že předchozí fotka vypadala jinak, máte pravdu. Stěna za pódiem se během koncertu rozestoupila a ukázal se pěkný výhled na město.
Před sálem nás už po koncertě čekaly fanynky – bývalé účastnice různých hudebních kurzů, které navštívily v Čechách a které chodí na koncerty České filharmonie, když přiletíme do Japonska – aby nás pohostily v nějaké tradiční hospůdce. Sezení na rohožích tatami bychom asi absolvovali neradi, proto se nám ulevilo, když vzaly za kliku u sushibaru s klasickými stoly. Hostina pak byla báječná!
 
Japonsko 2016 Obrázek 20
 
Abychom se dámám revanšovali, pozvali jsme je na skleničku spontánně do pouličního baru velikosti garáže na moped, kde rozlévali víno z Provence a zrovna tam byla živá kapela sestávající z klavíristy a zpěváka….
 
Japonsko 2016 Obrázek 21
 
Japonsko 2016 Obrázek 22
 
 

Pondělí 26.9.

Cestovní den se zkouškou.
Už po deváté hodině ranní jsme stáli připravení k odjezdu na nádraží. Loučili jsme se s hotelem po šesti nocích. Teď budeme dvakrát nocovat v Hirošimě.
Expresem Sakura cesta ubíhala v komfortu. Pohodlná sedadla vybízela ke spánku. Když ale my ještě všechno neprobrali!
 
Japonsko 2016 Obrázek 23
 
Do Hirošimy se těšíme. Je to krásné, moderní, velké, sympatické město i se svou tragickou minulostí. Snad bude i čas si ho trochu prohlédnout, zajít k památníku, k Letzlovu domu. S filharmonií jsme tu byli sice několikrát, ale většinou přijedeme na koncert a ráno zase putujeme dál, nebo bydlíme od památníku daleko.
Po příjezdu, který byl na vteřinu přesně podle jízdního řádu jsme se přesunuli na zkoušku se sólisty, kteří s námi budou hrát ve Fukuoce.
 
Japonsko 2016 Obrázek 24
 
Zkouška byla dost úmorná. Jednak prakticky místo oběda, vlhkost vzduchu a horko vykoná na umělcích také své a slečna klavíristka své zkušenosti s komorní hudbou teprve nabývá, takže se zastavovalo a vracelo a opět zastavovalo a vracelo, co se zahrálo, abychom si lépe přivykli pojetí a tempovým představám sólistky v Brahmsově klavírním kvintetu.
Už v taxíku směrem na hotel jsme se shodli na tom, že za námahu se odměnit je nutné. A jak jsme se odměnili?
 
Japonsko 2016 Obrázek 25
 
Miskou něčeho pořádného!
 
Japonsko 2016 Obrázek 26
 
A nějaký pěkným nákupem… zde UNIQLO
Dobrou noc!
 
 

Úterý 27.9.

Krásný hotel s velkými pokoji, krásné spaní.
V koupelně je něco nezvyklé. Uhádnete co?
 
Japonsko 2016 Obrázek 27
 
Snídaně takřka v trávě, ovšem ne s rosou…
 
Japonsko 2016 Obrázek 28
 
Čas na procházku. Je krásně, ale vedro. Po deseti minutách pobytu venku jsme zmáčení potem, a pak už je to jedno… Ale stálo to za to.
 
Japonsko 2016 Obrázek 29
 
Japonsko 2016 Obrázek 30
 
Odpoledne se pak vyrazilo do sálu. Je to víceúčelová hala, která může sloužit po menších úpravách i jako kino, divadlo, přednáškový sál. Pokud chcete sál využít na koncert klasické hudby, ze dřevěných zástěn a stropu se vytvoří jakási mušle, takže na pódiu máte výborný sluchový kontakt s kolegy, zvuk se neztrácí v zázemí, ale jde rovnou k posluchači, takže celkový dojem je pro obě strany velmi pozitivní.
 
Japonsko 2016 Obrázek 31
 
Na koncertě jsme uvedli našeho oblíbeného Janáčka, pak dva flétnové kvartety (A dur, D dur) W.A.Mozarta a ve druhé polovině večera klavírní kvintet A.Dvořáka. Vše šlo hladce jako po másle, děvčata (sólistky) se činily, tak i tento koncert skončil ovacemi a přidali jsme z klavírního kvintetu ještě Scherzo.
Po koncertě jsme museli rozdávat autogramy a fotit se, opět za námi přišli přátelé z pražských studií…
 
Japonsko 2016 Obrázek 32
 
Po namáhavém výkonu jsme se sešli u Viktora na pokoji na pivu. Jednak měl pokoj největší, extra se sedací soupravou, ale také s masážním křeslem, které jsme všichni nadšeně využili, někteří i dvakrát.
 
Japonsko 2016 Obrázek 33
 
 

Středa 28.9.

A opět stěhování, dnes do Fukuoky, na nejjižnější ze čtyř základních ostrovů, Kjúšú. To je nejdál západně od Ósaky, kde jsme začínali. Pojedeme opět expresem Sakura. Dál už bude směrem zpět na východ pouze Tokio s posledním koncertem a tu vzdálenost 1000km budeme cestovat letadlem.
Dnes jsme tedy hotel opouštěli poměrně brzy, už v půl desáté taxi na nádraží.
 
Japonsko 2016 Obrázek 34
 
Japonsko 2016 Obrázek 35
 
Cestování vesměs pohodlné. Ale dnes nás ještě čeká perná bitva. Hrajeme koncert, a na programu jsou vedle bezproblémového, inspirativního a pohodového Janáčka také Mozartovy flétnové kvartety s novou flétnistou a zejména Brahmsův klavírní kvintet, který je očividně nad síly mladinké sólistky. Navíc je to v doposud největším sále. Schválně, spočítáte sedadla?
 
Japonsko 2016 Obrázek 36
 
Posluchačů nakonec tolik jako sedadel nebylo, zde se chodí zejména na symfonické koncerty, ale oněch obvyklých 300, co jsme měli vždy přišlo i sem, možná víc, neodhadneme.
Koncert začal velmi slibně, hrálo se dobře, akustika fungovala i v tomto prostoru. První polovinu jsme hráli vstoje, na přání sólistky a myslím to i pěkně vypadalo. Kuba dostal praktikábl pod cello a pochvaloval si ho.
 
Japonsko 2016 Obrázek 37
 
Všichni jsme s napětím vyhlíželi, jak dopadne druhá polovina večera. Na generálce se ještě dost pracovalo a Štěpán i potom s klavíristkou až takřka do nástupu řešili stěžejní přechodová místa, kde by každé nedorozumění mohlo být osudné.
No, nemůžeme říct, že by provedení bylo bez chyby, slečna nám připravila nejednu horkou chvilku, ale nakonec jsme šťastně protnuli cílovou pásku bez toho, že bychom po karambolu někde museli začínat znovu.
Po koncertě jsme byli pozváni na vynikající večeři o několika chodech.
 
Japonsko 2016 Obrázek 38
 
Těchto několik talířků byl pouze předkrm!
Tak hurá. A zítra? Tokio! Ještě všechny osobní věci našlapat do kufru…
 
 

Čtvrtek 29.9.

Přelet… Ráno po snídani šup do taxi a na letiště. Obvyklé letištní procedury, fronty, dohadování o kilech zavazadel navíc, čekání, popocházení. Pak nástup a dvě hodiny hučení, kymácení.
 
Japonsko 2016 Obrázek 39
 
Tentokrát žaludek necestoval ven nikomu, ani nikomu se kufr neztratil při vyzvedání, zatím vše organizačně bezchybné. Pokoje v hotelu Mitsui Garden Ueno jsou menší, než předchozích místech, ale plně dostačující pro naše potřeby.
Po příjezdu byl akorát čas na oběd. Přikládáme foto naší životní “jistoty”.
 
Japonsko 2016 Obrázek 40
 
Za miskou rýže šel bych světa kraj…
Navečer jsme ještě byli zkoušet na zítřejší koncert, vše jsme zakončili společnou večeří – giózou a pivem – a před námi je poslední japonský den! To to uteklo…
 
 

Pátek 30.9.

Hned po snídani jsme chtěli volného dopoledne využít k procházkám, nákupům a relaxu. Podívat se, co je nového na Ginze, zkusit najít nějaké pěkné noty v prodejně Yamaha, která je zde zásobená opravdu dobře. To byl náš základní cíl. Ovšem jaké bylo zklamání, když jsme došli na místo a visela ve vitríně cedule, ze které jsme vytušili, že dnes bude obchod zavřený! Co se dá dělat. Náhradním programem se stala kavárna a dvanáctipatrový obchod UNIQLO.
 
Japonsko 2016 Obrázek 41
 
V 16h generálka, tak žádné velké výlety a vysilování se, ať jsme ve formě. Tak zpátky na hotel, odpočinout, připravit se, předbalit na zítřejší odjezd….
 
Japonsko 2016 Obrázek 42
 
Sál Recital Hall na Uenu (čtvrť Tokia) je velmi zvláštně řešený. Vlastně se pódium nachází ve sraženém rohu čtverce, takže obecenstvo sedí do špičky protilehlého kouta. Také akustika sálu je překvapivá, nástroje zde znějí měkce, ale konkrétně, zvuk se přitom pěkně pojí, i když pravda, jakoby se někde ztrácela razance a drobné dynamické a frázovací detaily, které jsme do své hry nepochybně dávali tak, jako vždy. Možná to dělala polstrovaná sedadla v publiku, možná oblý, prohnutý strop sálu, betonové masivní sloupy….
 
Japonsko 2016 Obrázek 43
 
Na koncertě jsme znovu uvedli Pruský kvartet W.A.Mozarta, Janáčkův “Chodníček” a ve druhé půlce 7.kvartet Bohuslava Martinů.
Respekt z tokijského publika jsme na sobě cítili, ale snažili jsme se nic nedat znát. Hrát na začátek koncertu průzračného, nic neodpouštějícího Mozarta je úkol hodný buď pro sebevrahy, nebo pro zkušené, sebevědomé soubory. Troufáme si říct, že jsme obstáli i v této zkoušce, což předznamenalo vývoj celého večera, který už pouze gradoval. Janáčka jsme podali s chutí a Martinů s velkou pozorností, důrazem na přesnost a v táhlejších pasážích na moravskou zpěvnost. Obecenstvo si vynutilo dva přídavky. Neriskovali jsme a užili jsme si Pucciniho a Beethovena. Lepší zakončení našeho turné jsme si nemohli přát.
Po koncertě jsme byli pozváni od japonských přátel na večeři, což jsme rádi přijali. Sushi bylo vynikající!
 
Japonsko 2016 Obrázek 44
 
 

Sobota 1.10., den návratu…

Brrr, v 7h30 odjezd na letiště Narita… Svorně jsme vypustili snídani, abychom si o tu chvilku prodloužili spánek. Snídat můžeme přece na letišti. Počasí v Tokiu se s námi loučilo pláčem. Vlastně dobré znamení, start bude klidný, nemuselo by to házet. Na letišti jsme se rozloučili s panem agentem, který nás celý zájezd doprovázel.
 
Japonsko 2016 Obrázek 45
 
Japonsko 2016 Obrázek 46
 
Japonsko 2016 Obrázek 47
 
Kontrolami jsme prošli, konečně snídaně…
 
Japonsko 2016 Obrázek 48
 
A pak už jen pápá, sí jů next, mejbí, ví houp… Bylo to bezva!
 
Japonsko 2016 Obrázek 49
 
 
 
_______________________________________________________________________________

Video z 1. adventního koncertu České televize, 27. 11. 2011

(od 42:40 min.)

MP 3 ukázky

W. A. Mozart – Smyčcový kvartet č. 17, B dur, K 458 2. Menuetto 3. Adagio 4. Allegro vivace D. Šostakovič – Smyčcový kvartet č. 3